„Podepíšete se mi, prosím?“ ozvalo se za našimi zády a mě poskočilo srdce radostí.
A nejen srdce. Celý jsem poskočil radostí. Aby taky ne! Takové podepisování knih, to je prostě radost, to se mi nikdy neomrzí, a naše slečinka mi na to podepisování dokonce k narozeninám pořídila veliké plnicí pero a to pero má perfektně ostrou špičku, která po papíře ani neskřípe ani nezadrhává, ale naopak hezky zlehka klouže, a já už se úplně viděl, jak tím krásným ozdobným perem vykružuji svůj další parádní podpis, nejdřív hezky rozmáchlé veliké L s velikánskou kroucenou smyčkou nahoře, pak E a O a -
a v té chvíli jsem si s hrůzou uvědomil, že dnes to s tím podepisováním možná vůbec nebude tak jednoduché, protože zrovna teď přece jdeme se slečinkou k vodě a já si sebou samozřejmě žádné narozeninové plnicí pero nevzal, ani žádnou tužku jsem si nevzal a slečinka si určitě taky žádnou tužku nevzala, protože ta má v tašce akorát ručník a deku a mobil a kalhotky, a jestli ten žadatel o podpis taky nebude mít tužku, tak se mu do té mé knihy nejspíš ani nijak nepodepíšu!
No a s těmi myšlenkami jsem se otočil. A to jsem tedy koukal!
Ten muž, co tam stál, nedržel mou knihu. Ten muž nedržel vůbec žádnou knihu. Ale příběh, který nám ukazoval, jsem samozřejmě znal.
Byl to můj příběh.
Byl to ten O panu Bogomilovi a králičí pacičce a pokrýval celou mužovu hruď, celé břicho a mizel kdesi na zádech.
„Podepíšete se mi, prosím?“ zopakoval muž a přistoupil k nám o krok blíž.
Bogomilovo dobrodružství se mi zavlnilo přímo před očima.
„Kam?“ špitla slečinka. „Kam to bude?“
„Tady,“ ukázal muž a podal slečince jehlu. „Vy tady a kocour hned vedle, prosím.“
Černá tuš na hrotu se zaleskla jako nějaký surový obláčkový obsidián.
Muž poklekl a slečinka už se dál neptala. V tom je slečinka dobrá, že už se většinou prostě neptá. A tady se neptala. Přimhouřila levé oko a bodla jehlu kousek nad mužovu levou lopatku. Muž sykl a slečinka opatrně otřela krvavou tečku. Tečka vmžiku zčernala. Slečinka spokojeně přikývla a znovu bodla. A pak znovu. A znovu.
Rozložil jsem deku.
Čekalo nás dlouhé odpoledne.
THE END