Myslím, že už jsem ten příběh slyšel aspoň desetkrát. Vždycky o Vánocích, když k nám teta přijede, tak ho vypravuje. Ten příběh o jejím kocourovi Kokešovi, příběh o tom, jak jednou Kokeš spal na okně mezi muškáty, sluníčko se mu do kožíšku zlehka opíralo, lehounký vánek kolem povíval, příjemně mu tedy bylo převelice, když tu najednou, kdo ví, co to bylo, možná zvonek od sousedů, možná nějaká dotěrná moucha, teta si teda myslí, že to byla ta moucha, no a milý Kokeš se vám tak lekl, že s toho leknutí strčil do květináče a než byste řekli švec, už se ten květináč řítil dolů do dvora a zrovna v té chvíli přes dvůr procházel učitel Rohlas a tenhle květináč plný kvetoucích muškátů se mu zřítil přímo pod nohy. Ten nadskočil! směje se teta. A učitel zaklel strašlivě a hrozil nahoru: Vylez ty uličníku! Okamžitě vylez! ale kdepak Kokeš. Kokeš byl chytrý a nevylezl. Zůstal pěkně ukrytý za záclonou. A teta taky.
Takovéto příběhy máte psát, končí vždycky teta své vyprávění, takové pěkné a veselé, a né, jak ty vaše potrhlé knížky. Vždyť ten Nejvtipnější kocour, to nemá hlavu patu, kouska rozumu v tom není a v těch obrázcích taky ne. Neříkejte mi, že to někdo kupuje
A pak si teta přidá dorty a řekne slečince, že to má dobrý. A vezme si na tu dortu recept.
A když pak teta odjede a je hluboká noc a všichni kolem spí, i slečinka spí i Pif spí, tak já na rozdíl od nich vůbec nemůžu usnout a dívám se na měsíc, dívám se na hvězdy a přemýšlím nad tím Kokešem, přemýšlím nad tím, že ty naše knížky fakt skoro nikdo nekupuje, přemýšlím nad tím, proč tomu tak je a jestli teta nemá s těmi potrhlými příběhy přece jen pravdu. Jestli bysme fakt neměli psát něco jiného! Žádná bláznivá dobrodružství nejvtipnějšího kocoura! Žádný kocour, který se vyzná v Tescu! Žádný kocour, který Zbygněvovi hlásí položenija! Žádný Přemysl Orál! Žádní smilníci, kteří se nemůžou dostat do Království! Žádná medvědí žena, ani břitva pana Žamby, ani Slavičí královna, která stíná hlavy harfičkou! Žádný falešný tón, který udusí Mistra, žádná slečinka v banánových kalhotkách ani v tkaničkových kalhotkách ani v krajkových kalhotkách ani žádná nahatá slečinka! Žádný Zlatý déšť pana Mochima, ani Blahudovy uřízlé uši, ani řezník Kudlička, který mele lidi do jitrnic! Žádný muž z křovíček ani sloní kocour, ani chrlící krakatice, ani kouzelný pohádkový blbeček, ani Toníček s mohutným apetýtem! Žádná křížová kusadla ohromné Orfanatei zpracovávající nadrobno pana Bíblbroxe! Žádná lechtivá jugulární jamka na Pifčině krku, ale-
